Keramické kachličky se prodávají na každém kroku a to v různých barvách, velikostech i vzorech. Jsou vyrobeny z hlíny, vypalují se v hrnčířské peci a z jedné strany jsou glazované. V Portugalsku jsou dokonce považovány za kulturní dědictví. Kdyby se vybereme po stopách jejich vzniku, dostali bychom se až do 14. století, kdy je na Pyrenejský poloostrov přinesly Arabi, kteří ho v té době ovládali.
Samotné slovo azulejos je odvedeno od arabského názvu az-zulaj, což v překladu znamená dlaždice nebo lesklý kámen.
Techniku výroby azulejos si od Maurů osvojili portugalští umělci a výsledkem byl rychlý rozvoj dekorativní keramiky, která dosáhla svého vrcholu v 17. a 18. století. Z původních arabských ornamentů se začaly azulejos postupně uplatňovat i při znázorňování náboženských a mytologických motivů. Typickou barvou jsou odstíny modré a bílé.
V Lisabonu dokonce vzniklo i muzeum pro kachličky - Museu do Azulejo, které ukazuje vývoj kachliček od počátku až po současnost.
Pokud přecházíte městem s otevřenýma očima, není možné, abyste na azulejos nenarazili. Jsou doslova všude.